Naším bezprostředním cílem je představit Brno jako sebevědomé město, které se nesnaží vyzdvihováním svých historických a architektonických památek za každou cenu vyrovnat šarmu Prahy, Bratislavy, Vídně nebo Olomouce, ale je si hluboce vědomo potenciálu, který představují jeho na první pohled slabé stránky – historie dělnického osídlení města a s ní související poloopuštěné průmyslové dědictví, sociálně vyloučené lokality, jistá neuspořádanost architektury vnějšího centra, nejasná koncepce rozvoje města a z tohoto faktu těžící často faraónské developerské projekty současnosti.
Turistická prohlídka „Druhá strana Brna“ by neměla v žádném případě nahradit konvenční prohlídky, ale měla vůči nim být komplementární. Má-li se Brno se sebou samým vyrovnat, může jen těžko zavírat oči před místy, které by před turisty nejraději schovalo. Z neupravenosti Brna a jeho živelné divokosti lze udělat i jeho přednost.
Město je s ohledem na přítomnost průmyslu a obrovský počet studentů jedním ze subkulturních center bývalého Československa a jako takové vykazuje poměrně silnou životaschopnost. Během prohlídky se tak zastavíme i na místech paměti pro jednotlivé subkultury, za něž můžeme považovat od počátku 20. století postupně tzv. „plotnu“, flákače užívající svérazný slang, od čtyřicátých let tzv. „potápky“, elegány svým dandysmem protestující proti šedi Protektorátu, později „štatlaře“, „batlesy“ (a s nimi související „antibatlesy“ neboli „mlataře“) užívající derivátu slangu původní „plotny“ – „hantecu“. V nedávné historii byl pak veřejný prostor města bitevním polem mezi dalšími subkulturními formacemi – „anarchisty“ a s nimi částečně spřízněnými „punkery“ na jedné a „skinheads“, kteří se částečně realizovali i při fotbalových zápasech Zbrojovky Brno jako „hooligans“ na straně druhé. V první polovině devadesátých let byl nejčastějším prostorem střetů dopravní uzel před Hlavním nádražím, kde se potkávají „rozjezdy“. Mezi další místa subkultur pak patří ochozy OD Tesco (někdejší Prior), kde se scházeli relativně nepolitičtí „metalisté“ a nově též obchodní centrum Vaňkovka, kde lze pozorovat subkultury současnosti, jakými jsou bezdomovci, „gothici“, „emo“, „hip-hopeři“ nebo „crust punks“.
Při prohlídce Druhá strana Brna se dále zaměříme na jednotlivé etnické skupiny obyvatel města v jeho historii (německý/rakouský a židovský prvek a jeho místa paměti) i současnosti (česká/moravská, romská, ukrajinská, vietnamská ad. komponenta města). Z tohoto důvodu se zastavíme na několika místech evokujících tyto komunity.
Současně si připomeneme provázanost německé/rakouské populace s první vlnou industrializace a zastavíme se na místech, které dodnes připomínají přezdívku Brna – „rakouský Manchester“. Dále si všimneme míst, která mohou být chápána za vřed na tváři města, avšak plní původně nezamýšlené funkce veřejného prostoru. Mezi tato místa patří například „Palác Vítkovice“ (bývalé kasíno proti nádraží), nebo dlouhý podchod pod Hlavním nádražím („Tranzit“). Jako svébytné místo chápeme „Myší díru“, která nesmí naší pozornosti při prohlídce uniknout.
Posledním typem informací, s nimiž budeme při prohlídce města pracovat, jsou urbánní legendy, kterých je v Brně poměrně velké množství a z velké části se zakládají na skutečných událostech. Je jisté, že se s časovým odstupem jedná o informace značně přibarvené fantazií vypravěče. Obdobné legendy nabízí třeba i romští vypravěči.
Zobrazit místo Turistická prohlídka – Druhá strana Brna na větší mapě
