Po akademických rocích věnovaných transformaci (2010/11), celebritám (11/12) a xenofobii (12/13), přichází CSPK s rokem plným násilí! Násilí fyzické i psychické, nápadné i zcela nenápadné. Podle klasické definice Maxe Webera si moderní stát monopolizoval fyzické násilí, jehož výhradním vykonavatelem má být on jako jediný držitel legitimity panství. Tato moderní legitimita se však rodí současně s masovou populární kulturou, která státní monopol násilí subvertuje, obchází nebo persifluje. Hegemonie státu s vězeními, policií, blázinci, armádou a hygienizací populace vytváří prostor pro strategie rozvíjení násilí v populárních žánrech od kramářské písně po exploatační filmy. Od karnevalového převrácení řádu v násilných rituálech po fascinaci masovými vrahy, nemilosrdnými hrdiny, kteří berou spravedlnost do svých rukou, nebo kulturou pouličních bitek a rváčů skýtá populární kultura široké spektrum podob násilí jak v subkulturních prostředích, tak v masové pop-kultuře. Svým způsobem v opozici vůči idyle a laskavosti tak násilí tvoří odvrácenou stranu Janusovské tváře populární kultury.